Stránky

středa 25. července 2012

Focaccia

Kdyby mi někdo před pár týdny řekl, že budu péct focacciu, vysmála bych se mu. Je zvláštní, jak některá jídla mám v hlavě zafixovaná jako super těžká. A focaccia bylo jedno z nich. Dokud jsem si u Madly nepřečetla recept a její comment, že recepis je blbuvzdorný mě nakopnul. 
Přeci jenom bude to moje první zkušenost s kynutým těstem, takže to raději nechám na víkend a pokud by se to náhodou podařilo v neděli ráno bude parádní snídaně alá Italia. 
A ono se to opravdu povedlo! Nobody's perfect a tak je ještě co vylepšit, ale napoprvé paráda.



Focaccia 
500 g hladké bílé mouky
0,5 lžičky cukru
25 g čerstvého droždí (kostička ze sámošky má 40g)
300 ml vlažné vody
1,5 lžičky soli
olivový olej na potření
olivy
rozmarýn (ten doma bohužel není)


Do menší misky rozdrobíme droždí, přilijeme trošku vlažné vody, přisypeme 0,5 lžičky cukru a lžíci hladké mouky. Promícháme, aby vznikla jemná kašička a dáme na teplé místo na 15 minut. Já kvásek hýčkala a udělala pelíšek z polštářů na gauči.
Do velké mísy prosijeme zbytek mouky, přilijeme vodu, sůl a nakynutý kvásek. Jupí povedl se. Vše pořádně vařečkou a rukama propracujeme, až vznikne hladké těsto, které se nelepí na dno a boky nádoby. Pokud těsto lepí, přisypeme trošku mouky.
Přikryjeme utěrkou a dáme na teplé místo na hodinku vykynout.
Z vykynutého těsta jsem uválela hada a z něj odkrajovala. Nakonec mi těsto vyšlo na 6 pěkných placek. Placky dáme na plech pokrytý pečícím papírem. Poklademe olivy, posypeme rozmarýnem a potřeme oliváčem. V předehřáté troubě na 220°C pečeme asi 15 minut. Já se nějak zasekla u počítače a holky v troubě zůstaly o chvilku déle.

 A nakonec v neděli ráno došlo na parádní snídani. Na rozříznutou focacciu jsem dala plátky rajčat, mozzarelly a pomazala pestem. A protože se chystám dělat domácí bazalkové pesto, mohlo by o víkendu dojít i na focacciu.


1 komentář: